Thrash

Tommy Wirkola. Je to v hororovém žánru jakousi legenda, že? Nejsem velkým fanouškem filmů Dead Snow, i když přiznávám, že jsou velmi zábavné. Před několika lety nám také přinesl ultranásilný a velmi zábavný I Onde Dager (Cesta v angličtině), v hlavních rolích s Noomi Rapace, Akselem Henniem a Atlem Antonsenem.

Teď vyměnil norský venkov za hurikány a žraloky v americkém přímořském městě v Jižní Karolíně. Jdu do toho bez zvláštních očekávání, ale zároveň opravdu doufám, že to bude tak zábavné, jak to zní. Jsem fanoušek filmů o žraločích, i když jich je málo zapamatovatelných. Deep Blue Sea je bezmyšlenkovitý a zatraceně bláznivý, ale pořád fantasticky zábavný. Ani nemusíme zmiňovat Čelisti. Klasika. A vlastně jsem si myslel, že The Meg byla opravdu zábavná, pokud jste připraveni na to, do čeho jdete: rozzuřeného Stathama bojujícího s monstrózním žralokem. Je to zábava, přátelé.

Krátké slovo o ději. Už chápeš podstatu. Netrvá to víc než pár vět. Zkráceně a přeloženo: Když hurikán kategorie 5 zpustoší přímořské město, příliv přináší s sebou zkázu, chaos a něco mnohem děsivějšího: hladové žraloky.

Chápete, co tím myslím. Není to realita "kuchyňského dřezu". Protože kuchyňské dřezy jsou smeteny povodní. Thrash se neflákne. Buduje děj a napětí přesně tak, jak bychom očekávali od katastrofického filmu. Myslím, že Thrash je poměrně stylový. Vystačí si to jednoduchými prostředky. Ocitáme se v zaplavených chatrčích, na zaplavených ulicích. Žraloci jsou kompetentně animovaní. Není to vizuální pastvo, ale ani vás to nerozčílí.

Dialogy jsou přesně takové, jaké byste od takového filmu čekali. Herecké výkony jsou v podstatě stejné. Nebudou žádné nominace na Oscara, ale jsme ušetřeni i Razzies. Všichni odvádějí slušnou práci. Myslím, že to Thrash docela dobře vystihuje. Víme, co dostaneme, a pokud nečekáte nic víc, budete spokojeni. Je to trochu jako pytlík sladkostí. Chcete maliny a lékořici, ale občas si do úst dáte pomerančový sladký nádech. Není to geniální, ale funguje to.

Je tu pár scén, které nabízejí trochu více ostrosti. Je tu pár slušných útoků žraloků, ale nic, co by vyčnívalo. Nic, co by překvapilo. Je to krvavé, ale mám pocit, že se trochu drží zpátky. Dokážu si představit, že Wirkola, kterému dříve bylo dovoleno vyřádit násilí, je připoután k režisérskému a střihačskému křesle. Je tam scéna, kde má jedna z hlavních postav hodit "věci, které vibrují" do vody, a hned si pomyslím: "Vím, že Wirkola by tu chtěl přidat vibrátor, ale Netflix řekl ne, bude to elektrický kartáček na zuby."

Vždycky jsem měl slabost pro Djimona Hounsoua. Na obrazovce ale nemá ani zdaleka dost prostoru. Navzdory mým pochybnostem a nutnosti držet si očekávání na uzdě, abych si nedělal velké naděje na další velký akční film o žralocích (je to žánr? No, teď už je!), Thrash mám pořád rád. Nenabízí nic zvlášť nového. Není to strašidelné ani přehnaně vzrušující, ale pořád je to dost zábavné na to, abych si sedl a byl vděčný, že v roce 2026 mohu sledovat žraloky, jak hodují na masě v pátek večer.

Kdybych si mohl něco přát nahlas, rád bych viděl nějaký crossover mezi tímto, Čelistmi a Hlubokým modrým mořem. Ale s elegantními efekty, větším napětím a neustálou brutalitou. A LL Cool J, který může říct něco cool ve smyslu "Snědl jsi mi ptáka."